Od počátku roku 1999 má Evropský systém centrálních bank (ESZB), respektive Evropská centrální banka (EZB) peněžně-politickou suverenitu pro eurozónu na základě Evropské hospodářské a měnové unie (EWWU). Od tohoto okamžiku je diskontní sazba nahrazena základní úrokovou sazbou Evropské centrální banky.
Banky si půjčovaly prodejem směnek za diskontní sazbu krátkodobě peníze od Německé spolkové banky nebo od zemských centrálních bank. Směnky měly splatnost maximálně tři měsíce.
Výší diskontní sazby řídila spolková banka úrokovou sazbu, kterou banky vypočítávají svým dlužníkům. Nižší diskontní sazby zpravidla zvyšují poptávku po úvěrech; vysoké diskontní sazby většinou snižují celkovou poptávku po úvěrech. Tak diskontní sazba ovlivňuje všeobecnou likviditu, cenovou stabilitu, jakož i vývoj úroků a inflace.